Zásady dobrého kvalitního zvukového výsledku.
1.
70% zvuku se dělá na pódiu. Jak je kapela kvalitní, jaké má aranžmá, jak hraje. Ale to platí i o dalších, kteří používají ozvučení. Řečník, který neumí mluvit a má „huhňavost" a drží mikrofon jako zmrzlinu... Co nevzniklo, to se těžko zvučí. Je nutné to zkorigovat.
2.
10% je akustika prostoru a má zásadní vliv na výsledek. Je až zarážející, jak o tomto nemají mnozí pořadatelé žádné vědomosti. Dát big beat do kostela může jen ignorant. Umíme v prostoru dodat dealey a hall ale přirozený dlouhý dozvuk odstranit nedovedeme. Věhlasní skladatelé vážné hudby psali své skladby i podle prostoru, kde budou provozovány a protože neměli „volume" rozšiřovali orchestr o počet nástrojů....
3.
10% je tvoří kvalitní aparatura. ( Na špatném motocyklu nemůžete vyhrát závod) zaklínadlo Digital nestačí vzorkováním na živou hudbu. Ano, obsahuje vše. Má obrovské možnosti. Jen jedno ne. Nehraje. A aparatury Line Array? Zažil jsem zvukaře, který měl takto složenou aparaturu z nejlevnějších plastových beden. Pořadatel neví, ale vypadá to tak jak se dnes nosí...
4.
10% je zvukař a to je kapitola zvláštní. Je to další platný člen kapely, bez kterého můžete hrát jako bozi a nebude to nic platné. Musí mít vkus, znalosti, cit, protože muzika se nedá změřit. Snad jen akustický tlak. A zvukař je také nárazník, který odnese špatný zvuk i za který nemohl. Kapela u které jsou v klubu naplno dvě kytary po 100W, basa 800W, všichni nahluchlí a tudíž odposlechy naplno... Tam se stěží ozvučí vocal a snad jen kopák.